O POROZUMĚNÍ, TOLERANCI A VŠEM MEZI NÁMI III.
29. 4. 2014
1. 3. 2011
O POROZUMĚNÍ, TOLERANCI A VŠEM MEZI NÁMI III.
Začal bych tím, jak nám kněží káží. Koncem minulého roku na první adventní neděli jsem byl účasten mše. Ale jaké mše. Nejen, že pan farář měl krásné kázání, které mělo hlavu a patu. Ostatně, měl to připravené a tak se mu nemohlo stát, že by nevěděl, jak má dál pokračovat. Ale po mnoha letech jsem byl svědkem, kdy nejen pan farář se bavil, ale celý kostel se smál. Upřímně se smál. A přitom, kázání bylo zaměřeno především do řad farníků a lidí účastnících se mše svaté. Nejen, že jsme se dověděli něco o tom jací, jsme. Jak se chováme ale co a jak děláme. A nejen to. Dověděli jsme se něco i z historie. Když mše skončila, bylo vidět rozjasněné a veselé tváře. Byla to radost pohledět, co se panu faráři povedlo. A co my tady v Michli. Co říkáte. Uměli bychom, něco podobného? Uměli bychom si nechat každý sám pro sebe, co jsme slyšeli. Uměli bychom s rozvahou, pokud nás něco trápí jít za knězem a s ním náš problém rozebrat a nepouštět mezi ostatní farníky pomluvy a své dohady? Přenesená slova nemusí vyznít tak, jak byla vyřčena a při jaké příležitosti byla vyslovena. Vím, je to hodně o duchovní úrovni. Tu získáváme časem. Proto neříkáme, že stárneme, ale že zrajeme. A na základě čeho? Určitě ne na základě řečí, ale na základě zkušeností, dobrých příkladů a především pomocí lásky a porozumění k našim a našich bratří, sester a bližních. Škoda, že se o těchto problémech, které tíží mnoho z nás nehovoří při kázání. Je přece tolik příležitostí …
Dokonce jsem se setkal i s takovým jednáním, kdy kněz doporučil, aniž by zvážil důsledek svého jednání, aby dotyčný začal chodit do jiného kostela. A to vše jen na základě toho, že on sám byl uveden v omyl. Nedostali jsme tak náhodou od našeho Pána dar vlastního rozhodování, podle vlastní úvahy? A nikdo z nás nemá právo, za to co dělá, nebo jak se chová, aby ten druhý jej soudil. Už vůbec nikdo z nás nemá právo nikoho ze svého středu ani okolí jakkoliv vyčleňovat! Chápání lásky a vše co mezi námi je, je velmi rozdílné. Proto je potřeba tolik tolerance a trpělivosti, kterou pan Ježíš měl. A co my? Máme ji také? Umíme vůbec odpouštět? Ďábel nikdy nespí a je to jeho živná půda, pokud někomu slovně uškodíme a co víc znejistíme-li jej. Natož, když ho pošleme od sebe pryč. Tak tedy láska a víra nevypadá! Na to ten ďábel čeká. Jásá. Neboť takový nejistý člověk by se mohl stát jeho snadnou kořistí. To snad nikdo z nás nechce. Nebo ano?
