O POROZUMĚNÍ, TOLERANCI A VŠEM MEZI NÁMI VII.
29. 4. 2014
21. 2. 2013
O POROZUMĚNÍ, TOLERANCI A VŠEM MEZI NÁMI VII.
Chtěl bych dnes navázat na předchozí článek a to zamyšlením se nad církvemi všeobecně. Církve hovoří o sjednocování. Hezká myšlenka, ale myslím si, že nerealizovatelná. Mám pro to hned několik důvodů. Podívejme se nejprve na to, proč máme tolik různých církví. Každá uznává něco jiného a navzájem nejsou schopny se domluvit. Sám jsem nezažil ani náznak toho, abych zaslechl byť jen poznámku o tom, že by bylo možné církve nejen sjednotit, ale už vůbec ne je spojit. Různorodost názorů to v dnešní době nedovoluje. A pak, stačí se zeptat farníků a členů různých církví kolikrát navštívili jinou mši než právě tu svoji. Pokud ano pak odpovědi jsou jednoznačné. „Už tam mezi ně nepůjdu, neboť jsou divní. Nelíbí se mi tam.“ Domnívám se, že to je právě ten projev neúcty a netolerance vůči jiným. NETOLERANCE je to, co církvím vládne. A netolerance je důvodem, proč se myšlenka nemůže uskutečnit. Církve mají farníky vychovávat ne je proti sobě stavět. Je to možná silná věta, ale je pravdivá. Všechny spojuje trojjediný Bůh. To je přece dobrý základ na čem se dá stavět. Proč se to v církvích neděje? Chápu jedinečnost katolické církve. Ale, proč nejsme schopni pochopit, nebo vzít do úvahy poměry a snahy církví jiných než je ta katolická? Není to snad o snaze nadřazenosti nad ostatními. Nebo snad ano? Možná někdo řekne, že nevím, o čem hovořím. Ale zkuste se zamyslet sami. Nebo to dělají církevní hodnostáři? Nyní se jedná o restitucích. Jednání ještě neskončilo. Stačí se podívat na pře mezi církvemi kvůli restitucím. A to je jeden z mála problémů. Našlo by se toho mnoho. Jak se pak mohou domluvit samotní věřící mezi sebou, když se nedohodnou, Ti co je mají vést! Nebo se umí dohodnout. Pak proč to neřeknou veřejně. To se jen vyčkává, jak zareaguje ta druhá strana? Vím, jde o složité otázky. Ale jsou ony otázky tak složité, nebo si je církve složitými jen dělají. Stačí se podívat do Bible a číst. Není v textu a v tom co se říká rozpor? Měl snad Kristus nebo apoštolové svou byť symbolickou armádu? Žili snad v přepychu a pohodlí? Myslím si, že tady začíná rivalita, nesnášenlivost a netolerance jednotlivých církví. Křesťan je veden ke skromnosti a pokoře, ale co naši hodnostáři. Nyní nehovořím o farářích. I když i tam by se dalo mnohé najít. A to čím jsou obklopeni, že není jejich? Už samotný fakt, čím jsou obklopeni, křiví pravdu. Mají nás reprezentovat? Apoštolové také reprezentovali a co si měli sebou vzít na cestu, ptám se? Někde jsem četl a i slyšel z rádia, že jsou lidé, kteří nesouhlasí s tím co se děje v církvích. Ale lidičky, o tom je potřeba hovořit a následně také něco dělat! Zatím jsem se většinou setkal s jednáním a postoji srovnatelnými za dob Kristových. Nemyslím si, že to je cesta správná. A odvolávat se na koncily, někdy to vypadá jako by ten, co se odvolává, byl v koncích. Nedostal snad každý z nás vlastního svobodného rozumu k vlastnímu rozhodování? K vlastním úvahám? Proč tento základní dar je mnohdy a za všech okolností lidem upírán? Nemohou být určitá zavedená pravidla již časem překonaná? Přece jen se vyvíjíme a stejně tak se vyvíjí vše kolem nás. Kdysi církev pro pravdu upalovala. Dnes se za NĚKTERÉ své přehmaty omlouvá a pokouší se o „nápravu“. Ale co to je za nápravu, ptám se? Od doby prokázání pravd se najednou do církve katolické berou především odborníci. Umožňuje se jim profesní růst. Ale na základě čeho? A proč? Tato pravda je svým způsobem utajována, utíká se od ní, že tomu tak je. Možná to souvisí s prohlášením, že kdyby křesťané znali a měli možnost číst to, co je ukryto za Vatikánskými zdmi, mohlo by to vést k celosvětové revoluci. Tak nevím, zda není to právě ten důvod, proč je církev taková jak se navenek jeví a proč není možné církve jako takové sjednotit. Čistota církví už dávno není taková, jak by si mnoho z nás mohlo přát. To může být i důvodem článku z Pastorace.cz „Vystoupit z církve?“ o kterém jsem zde psal 20. 8. 2012 v „O POROZUMĚNÍ, TOLERANCI A VŠEM MEZI NÁMI IV.“. Jste pohoršeni z mého psaní? Pak u Vás není něco v pořádku. Pokuste se nad tím zamyslet. K řešení nemusíte dojít. Záleží na tom, na jaké úrovni se Vy sami nacházíte. A neurážejte se, jde přece o hledání pravdy. Pokud nebudete tolerantní k ostatním, nikdy žádnou pravdu nenajdete.
