Něco málo z teorie.
17. 1. 2014
KRESLENÍ
„Ve vybavování a ztělesňování představ je kresba záležitostí nejintimnější. Je to dialog mezi umělcem a přírodou, dialog měnící se nutně v monolog umělce k sobě samému. Kresba je esencí projevů člověka, sama blažená dokonalost z důvodů nejjednodušších prostředků: jest nejúčinnější, čím je omezenější. Kresba je nejsvůdnější metamorfózou světa a nejpůvabnějším kouzelnictvím, protože z bílé se stává černá, z hmoty plocha, z plochy linie … Kresba je báseň nepřeložitelná v prózu, myšlenka beze slov … „
To jsou slova vynikajícího českého umělce Emila Filly …
Kresba není omezena technickými zábranami a dává umělci možnost, aby kdykoliv a prakticky kdekoliv zachytil svou myšlenku, aby prostřednictvím kresby vyslovil své poselství, aby s kresbou řešil vzniklý formální i obsahový problém. Právě bezprostřednost jejího vzniku nám dokáže říci hodně nejen o jejím tvůrci, ale i o chvíli, kdy vznikala.
„Dejte mi kousek uhlu a vytvořím nejkrásnější obraz na světě,“ řekl prý geniální malíř Francisco Goya, právě ten, jehož zásluhou nabyla kresba XIX. století takového významu, a stala se výpovědí o realitě (vnitřní i vnější) i o umělci samotném.
Slavný malíř Jean Auguste Dominique Intres, nazývaný Holbeinem XIX. století, napsal: „Kreslit neznamená jen reprodukovat obrysy, kresba netkví jen v čáře, kresba, to je také výraz, vnitřní forma, plán, modelace …“
Ještě dříve, než se dostaneme k tomu jak začít, bychom Vám chtěli připomenout vysoce moudrá slova, vyřčená již ve IV. století před naším letopočtem jedním z nejslavnějších malířů té doby a mající obrovskou platnost i dnes: Nulla dies sine linea – Žádný den bez čáry!
Kreslení začíná seznamováním se skutečností, s viditelným světem.
MALOVÁNÍ
1. Barvy a jejich účinek
V roce 1675 anglický fyzik Isaac Newton objevil, že zbarvení každého předmětu je způsobeno dopadajícím světlem.
Barva předmětu závisí na druhu světelného paprsku, který se odráží od příslušného předmětu. Denní světlo, které se jeví jako bezbarvé je směsí barevných složek tj. skládá se z paprsků, které mají různé vlnové délky a jeví se jako barevné. O tom nás přesvědčí barevné spektrum.
2. Barvy, které tvoří spektrum
červená, oranžová, žlutá, žlutozelená, zelená, indigově modrá, modrá, fialová
Kromě těchto barev existují ještě další barvy, které naše oko nevnímá a to jsou ultrafialové a ultračervené barvy. Odráží-li určitý předmět jen některý paprsek spektra ostatní pohltí, pak dostává barvu odraženého paprsku.
3. Základní barvy (primární)
jsou – červená, žlutá, modrá
Vlastnosti: a) nedají se rozložit na jiné barvy
b) nemohou se namíchat z jiných barev
c) mohou se z nich složit všechny ostatní barvy
Když se smíchají dvě základní barvy, vznikne barva podvojná (sekundární)
červená + žlutá = oranžová
Barva, která vznikne smícháním dvou barev podvojných se nazývá barvou terciální /podvojná)
zelená + oranžová = citrónová
fialová + zelená = olivová
oranžová + fialová = kaštanová
Když do určité barvy přimícháme takovou barvu, která její intenzitu zeslabí, mluvíme o lomených (tlumených barvách).
4. Barvy doplňkové (komplementární)
Víme, že smícháním dvou základních barev vznikne barva podvojná. Barva, která ze tří základních barev zůstala, se nazývá barvou doplňkovou (komplementární). Dojem doplňkové barvy vzniká v lidském oku i tehdy, když se upřeně zadíváme delší dobu do bodu na intenzivní barevnou skvrnu na bílé ploše. Pak, aniž pohneme okem, překryjeme skvrnu bílým papírem a na něm uvidíme skvrnu barvy doplňkové. Tomuto jevu říkáme následný barevný kontrast.
5. Současný barevný kontrast
Vzniká tak, že každá barva vytváří ve svém okolí dojem barvy doplňkové. Máme pocit, jako by tuto barvu ze sebe vyzařovala.
Současný barevný kontrast se nejčastěji uplatňuje u barev, které se bezprostředně stýkají. Poznatků o barevném kontrastu můžeme zvláště dobře využít u malby zátiší, při volbě jejího pozadí, okolí, protože barva pozadí může mít veliký vliv i na samotnou barevnost předmětu.
6. Teplé a studené barvy
Bylo dokázáno, že některé barvy vyvolávají pocit tepla a proto takovým barvám říkáme barvy teplé, jsou to – červená, žlutá, oranžová, purpurová, nejteplejší barvou je červenooranžová.
Studené barvy jsou – modrá, zelená, modrozelená, fialová
Harmonii mezi teplými a studenými tvoří žlutozelená a purpurově fialová barva, které vzbuzují pocit mírného tepla.
Z praktického hlediska je důležité znát účinek teplých a studených barev, protože na obraze mají být obě složky v rovnováze tj. v přibližně stejném poměru. Nemusíme se při práci této zásady držet vždy. Vyžaduje-li to náš výtvarný záměr, pak se můžeme od ní odchýlit.
Barvy studené a teplé jsou barvy pestré (chromatické) na rozdíl od barev neutrálních (achromatických)
Jsou to barvy: bílá, černá, šedá, zlatá a stříbrná
černá – působí do hloubky
šedá – tlumí intenzitu barvy
Bílá, černá a šedá barva ladí se všemi barvami.
šedá – se hodí k lomeným barvám a dobře od sebe odděluje bledé barvy, velmi působivá je s oranžovou a červenou
Každá temná a lomená barva se uplatní s bílím okolím.
Černá – zvyšuje svítivost všech okolních barev a odstraňuje příliš tvrdý kontrast.
7. Malířská (vzdušná) perspektiva
Barvy které se zdají být ustupující do pozadí jsou modrá, zelená a šedá ve světlejších tónech. Barvy teplé vystupují do popředí, zvláště pak červená, žlutá a modrá.
