Ozdravovna – léčení dětí.
Začátkem druhého školního roku, sem jel díky doporučení na čtvrt roku do Zlatých hor do ozdravovny dnes Sanatorium EDEL s.r.o. Přijeli jsme do pěkného prostředí, ale netušil jsem, co zde zažiju. Ubytovaný jsem byl ve druhém patře s výhledem na les a tělocvičnu. Na pokoji jsme byli tři. Teror zdejších vychovatelek neznal mezí, celé to vyústilo v zabavení veškerých dopisů od rodičů, kdo ví, kolik dopisů mi zabavily, aniž bych je vůbec, kdy vyděl. Mramorovou kostku z exkurze v továrně mi také zabavili (asi to potřebovali pro své dítko doma) a pokračovalo to přes ponižování před ostatními vrstevníky. Na vycházce jsem si nesměl jít ani ulevit na velkou do blízkého lesa, přesto že to nešlo již udržet. Jak to asi dopadlo je jasné. A za to jsem byl opět veřejně trestán. Soudružky vychovatelky mi dávaly, kde mohli najevo, že patřím mezi děti druhé kategorie, že jsem synem PéTéPáka občana druhé kategorie a tím pádem i podřadným synem, dítětem. Každý týden, či ob týden nás zavřeli odpoledne do učebny a museli jsme povinně psát domů. Po prvních dvou dopisech jsem se omezil jen na pozdrav na korespondenčním lístku. A i ten rodiče nakonec nedostali. Tehdy jsem to nechápal, ale časem se objevují souvislosti, které jsem tehdy nechápal. Byli to opravdu "nádherné" dny dětství. Byla to léčba po všech stránkách. Každým dnem jsem se těšil domů a dokonce i do školy. Na tento léčebný pobyt (převýchovné vězení) opravdu nerad vzpomínám. Bohužel, paměť se vrací a jde zde o jeden z důvodů, kdy si lidé okolo mně všímají, jak jsem naštvaný na celý svět. Ale pokuste se jim to vyprávět! Nikdo mi to neuvěří. Nikdo nepochopí, že za vlády jedné strany a v "blahobytu" mohlo být něco takového vůbec možné. To jsou věci, prožité události, které nejde ničím a nijak napravit. Tato zločinnost velmi dobře organizovaná nebude nikdy bohužel potrestána. Vše se dělo přece podle práva a v tomto případě dokonce pro zdraví dětí. Ptám se, ale podle jakého práva a pravidel? Čemu to sloužilo? Pocit bezcennosti a bezmocnosti proti zvůli státu a jedné straně, byl a je zničující a přetrvává dodnes. Z ozdravovny jsem se vrátil až před vánocemi.
