Výtvarné umění

Odvyprávím Vám zde příběh dalo by se říci neskutečný, leč pravdivý. Příběh, který se opravdu stal. Také jste někdy dostali nějaký malovaný obrázek? Pokud ano, nebo ne pečlivě čtěte, abyste nenaletěli jako já. Příběh začíná v minulém století, kdy rámařství bylo po málu.

Jednoho dne jsem dostal dvě akvarelové malby na kartonu. A protože se mi líbily, chtěl jsem je nechat zarámovat, abych si je mohl pověsit na zeď. A tak jsem zašel do rámařství, o kterém jsem věděl. Nikdy by mně nenapadlo, že by v takovém obchodě mohli pracovat amatéři a neznalí lidé uměleckého řemesla. Ale chybami se člověk učí, i když mohou být fatální. Kdo se někdy díval na pořad Poklad z půdy, asi už tuší. V obchodě jsem požádal dát obrázky do pasparty, pokud to půjde a zarámovat. S dobrým pocitem jsem odcházel z obchodu. Ale ten pocit mně měl brzy přejít. Po nějakém čase jsem si šel pro zarámované obrázky. Jaké však bylo mé zděšení, když jsem spatřil hotovou práci. Oba obrázky byli signovány umělcem pod malbou, aby nerušili obrázek samotný. Osobně bych signaturu zachoval proto, aby hodnotou obrázky neutrpěly. Ale v rámařství byli jiného názoru. Ohradil jsem se proti tomu a odpovědí mi bylo, že se stejně již nedá nic dělat. Když jsem se zeptal na okraje obrázků, odpověď byla zoufalá. To už jsme vyhodili. A za takové znehodnocení, sice zarámované chtěli ještě zaplatit. Abych obrázky dostal, zaplatit jsem sice musel. Ale v té době jsem byl bezradný.

Nedávno jsem se o to samé rámařství zajímal i proto, že jsem si po předchozích zkušenostech chtěl nové obrázky zarámovat sám. „No to nejde, abychom Vám nařezali lišty na rám. A celou lištu Vám neprodáme!“ A tak jsem asi ne přímo potvrdil, že se zde pracuje se stejným „nadšením“ a ničitelským duchem jako před lety. Jedná se o rámařství PELLONE, dnes U Jezu 525/4, Liberec IV – Perštýn. Z toho se dá usuzovat, že takových bude po Česku více.