Novodobé „Kladivo na čarodějnice“ spadlo.
Pro toto třetí pokračování „Kladiva na čarodějnice“ se výrazně změnily podmínky k posouzení věrohodnosti a ověřitelnosti úhrady za vytápění bytů v důsledku již provedených rozúčtování podle vyhlášky MMR č. 269/2015 Sb. Zatímco v prvním článku vydaném začátkem roku 2016 nemohli uživatelé bytů porovnat náměry indikátorů ČSN EN 834 s náměry indikátorů VIPA, byly v druhém článku, vydaném o rok později, uvedeny grafy porovnání obou způsobů indikace. I neodborník pozná, že na náměrech uvedených dvou skupin indikátorů zřejmě není něco v pořádku. Zatímco náměry indikátorů VIPA jsou v rozsahu 1000 až 4000, resp. podíl maximálního a minimálního náměru je 4/1, najdou uživatelé bytů aplikujících indikátory podle implementované normy ČSN EN 834 náměry v rozsahu 0 až několik tisíc. V prvním případě u indikátorů VIPA podíly náměrů přímo odpovídají reálným dosahovaným teplotám a přeneseně i podílům v úhradě za vytápění. V druhém případě u indikátorů ČSN EN 834 náměry indikátorů vykazují hodnoty, které v minulosti popsal jeden odborník větou „nikdo neví, co to měří“. Vytvořit z takovýchto „náměrů“ přiměřený podíl bytu na vytápěcích nákladech domu, je jak ukazují současná rozúčtování, prakticky řešitelné jen za použití diletantského přičítáni a odečítání naměřených dílků indikátorů, používání různých obtížně kontrolovatelných koeficientů, případně spekulativního určení podílu základní a spotřební složky, aby se rozsah úhrady vtěsnal do mezních stavů možné úhrady za vytápění (dříve ±40% průměru, nyní -20% průměru, až 100% průměru). Tento třetí článek v celém rozsahu porovnává náměry indikátorů a výsledky rozúčtování vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty. U systému VIPA je navíc rozúčtování spotřební složky nákladů domu uvedeno na jednotlivé místnosti. Pro snadnou laickou kontrolu rozúčtování uživatelem bytu, je pro všechny místnosti téhož bytu uveden jejich vzájemný teplotní rozdíl a rozdíl mezi teplotou místnosti bytu a průměrnou teplotou celého domu. Mezi odborníky i poučenými laiky je všeobecně známo, že v otopné sezoně je rozdíl teplot mezi byty 3 až 7 K (°C). Při respektování dalších fyzikálních souvislostí tento teplotní rozdíl představuje v tepelných ztrátách rozdíl mezi byty 20 až 40%. Tyto mezní hodnoty však mohou být v odůvodněných případech překročeny. Neznamená to však automatické odkázání na soulad s vyhláškou č. 269/2015 Sb., neboť jakékoliv překročení dolní i horní meze přes tyto hodnoty, může být způsobeno nevhodným systémem indikace a nevhodným systémem určení podílu bytu na vytápěcích nákladech. Jako příklad lze uvézt velmi nízké až nulové náměry a náměry nepřiměřeně vysoké, fyzikálně nezdůvodnitelné. Polovičatý pokus o spravedlivější úhradu prostřednictvím navýšení spodní meze úhrady na 80% průměrné hodnoty je sice zoufalým pokusem státní správy o nápravu nesmyslně rozdílných náměrů, ale ve své podstatě vytváří další nespravedlnost v důsledku odčítání sdíleného, ale neměřeného tepla všem ostatním uživatelům bytů. Toto sdílené, neměřené (často užíván název „kradené“) teplo by mělo být odpočítáno jen těm uživatelům bytů, v jejichž přímém sousedství je byt s uzavřenými otopnými tělesy a „nulovou“ spotřebou tepla.
Zcela jiná situace je v případě aplikace indikátorů VIPA. Z fyzikální podstaty vyplývá, že dodávka tepla do jednotlivých místností a bytů je závislá nejen na dodávce tepla z otopných těles, ale i na množství tepla vzájemně sdíleného (kladné i záporné) mezi místnostmi a byty. Ve více než třech milionech náměrů se nevyskytla, ani nemohla vyskytnout nízká, až nulová hodnota, ale jen náměry odpovídající reálné hodnotě teploty na vratném potrubí otopného tělesa, v celém rozsahu využitelné pro stanovení výše úhrady. Sdílení tepla mezi byty s rozdílnou teplotou sice nelze zabránit, ale prostřednictvím indikátorů VIPA ho přiměřeně respektovat a registrovat. Tím se toto teplo nestává „kradeným“, ale řádně registrovaným a zaplaceným. Částečně byl proces sdílení tepla mezi byty včetně registrace popsán již v druhém článku. V důsledku soustavné snahy různých „odborníků“ systém indikace a rozúčtování, označený jako MDM VIPA pomluvit, odložit do archivu, případně rovnou zakázat, považujeme za přínosné problematiku sdílení tepla mezi byty vysvětlovat.
V souvislosti s více než 30 ti letou výzkumnou a realizační činností s indikátory VIPA na Technické univerzitě v Liberci, jsme se sešli s řadou odborníků, kteří radou, připomínkami resp. kritickými zkušenostmi pomohli vytvořit systém měření a rozúčtování bez nutnosti násilných, nesystémových a fyzikálním zákonitostem odporujících zásahů. Vedle odborníků byla výrazná spolupráce i s laickými uživateli bytů, kteří poskytli řadu praktických dopadů vlivu poměrového měření nejen na úhradu za vytápění, ale i na spokojenost s podmínkami bydlení v centrálně vytápěných domech v podmínkách, kdy poměrové měření nebylo povinné. Se zavedením povinné instalace indikátorů se vedle odborníků a laiků vytvořila svérázná skupina „odborníků“, kteří nikdy nepřinesli do problematiky poměrového měření a rozúčtování nic nového, ale o to víc pomlouvají a kritizují vše, co přispělo k tomu, že za poslední roky klesla měrná spotřeba tepla o více než polovinu, aniž by se v domech s centrální dodávkou tepla zhoršily teplotní podmínky. Vyskytují se nejen v běžném občanském styku, ale podstatně se snaží ovlivnit odborné časopisy i denní tisk, prostřednictvím MMR, MPO, sněmovny a senátu vytvořit systém právních předpisů, vyhlášek a zákonů, které mají umožnit prostřednictvím legalizované nepřiměřené úhrady za vytápění, exemplárně potrestat ty, kteří si dovolí nesouhlasit s jejich výší a dožadují se průkazné metody rozúčtování. Příkladem může být rozúčtování, kdy v roce 2015 byla podle náměrů indikátorů podle ČSN EN 834 spočítána úhrada 190% průměrné spotřeby a podle tehdy platné vyhlášky byla snížena na 140% průměrné úhrady, kdežto za rok 2016 při stejném náměru indikátorů byla podle nové vyhlášky požadována plná úhrada, představující navýšení téměř o 10 000,-Kč. Na reklamaci rozúčtování byla rychlá a jednoduchá odpověď. „Rozúčtování odpovídá povolenému rozsahu vyhlášek, tudíž je správné“.
V žádném případě nelze z takového rozúčtování vinit vyhlášku, neboť ta omezuje jen nepřiměřený rozsah rozúčtování v důsledku nepřiměřených náměrů. Na grafu 1 lze porovnat úhradu za vytápění při aplikaci indikátorů ČSN EN 834 a VIPA. Jednou podle vyhl. č.372/2001 Sb., podruhé podle současné vyhl. č.269/2015 Sb. Rozúčtování nepřiměřeně rozdílných náměru indikátorů ČSN EN 834 přesahuje dolní i horní mez. Rozúčtování podle MDM VIPA je podle obou vyhlášek shodné, neboť náměry a jejich integrální součet odpovídají skutečným teplotám a nepřesahují reálné meze.
Průběh 1 představuje rozúčtování náměrů indikátorů ČSN EN 834 podle současně platné vyhlášky č. 269/2015 Sb. v povoleném rozsahu 80% až 200% průměrné úhrady. Je zřejmé, že skupina minimální resp. maximální úhrady je v rozporu se skutečností násilně stanovena. Minimální hodnota může být ve skutečnosti podstatně nižší, nikoliv nulová, maximální hodnoty lze dosáhnout jen obtížně. Vzhledem k tomu, že v celém rozsahu náměrů se nejedná o absolutní hodnoty, ale o poměrné hodnoty vzájemně se ovlivňující, jsou i údaje splňující dovolené meze proti skutečnosti skresleny.
Průběh 2 je způsobem využití náměru zpracován obdobným způsobem, až na povolené meze podle již neplatné vyhlášky č.372/2001 Sb. v rozsahu 60% až 140% průměrné úhrady. Povolený rozsah úhrady byl však proti novele vyhlášky výrazně blíže reálné skutečnosti.
Průběhy 3, 4, 5 představují shodné rozúčtování MDM VIPA pro obě verze vyhlášek a platí v celém rozsahu náměrů, neboť odpovídá reálné hodnotě náměrů i rozúčtování. Ojediněle je sice možné překročit ±40% průměrné hodnoty, ale je to zpětně dohledatelné a fyzikálně zdůvodnitelné. Průběh výše úhrady je doplněn o vliv podílu základní a spotřební složky úhrady, který u systému MDM VIPA nemusí být zneužíván pro násilné vtěsnání náměru a rozúčtování do rozsahu předepsaných minimálních a maximálních hodnot úhrady.
Klikaté cesty poznávání.
Odborníci a laici hledají přesvědčivou odpověď na možnost úspor tepla při nočním vypínání nebo tlumení výkonu otopných těles a porovnávají spotřebu s celodenním vytápěním. Zcela jasno mají „odborníci“, kteří v odborném časopisu v uváděném příkladu tvrdí, že vlivem úbytku výkonu z tepelných zisků v nočních hodinách, je v noci nutné topit 1,67 !!! krát více, než během dne. Jako příklad je možné poukázat na článek o hlučnosti otopných soustav, kde se čitatel dozví, jak je lze popsat, jak lze změřit jejich četnost a intenzitu, ale nedozví se, co je jejich příčinou a jak je lze odstranit. Zato se dozví něco úplně jiného. V tomto článku je napsaná a tučným písmem zvýrazněná věta „Ačkoliv výkon otopného tělesa stoupnul, na odtokové trubce (vratném potrubí) je nižší teplota = indikace poklesu výkonu oproti skutečnosti = přiřazení indikované hodnoty, která neodpovídá spotřebě tepla z tělesa.“ V pokračování textu je uvedeno, že změn výkonu otopných těles podle potřeby je více a mohou mít také fatální důsledek na indikaci na odvodní trubce z tělesa, jelikož lze „uměle“ měnit teplotu na odvodní trubce z tělesa, a při tom zcela měnit výkon tělesa. Tuto nesmyslnou fabulaci vyvrací graf 2, uvádějící reálnou skutečnost závislosti výkonu otopného tělesa a teploty na jeho vratném potrubí Graf 2. V jiném článku, jiného autora, byla uvedena prognóza o vzniku škod v důsledku zavedení denostupňové metody, aniž cokoliv bylo zdokladováno. To připomíná chování jednoho diskutéra z Vídně, dožadujícího se umožnění minimálně hodinové přednášky na konferenci Technické univerzity v Liberci o poměrovém měření tepla. Jediná podmínka ze strany univerzity byla, aby vše co bude tvrdit, přiměřeně fyzikálně doložil. Po přednášejícím se slehla zem. Zbyla pouze otázka, pro koho a za kolik měl tuto přednášku realizovat. Podobně byla před několika lety na konferenci v Brně položena otázka německému přednášejícímu: „Může být indikátor umístěn na vratném potrubí otopného tělesa? Odpověď byla rychlá. „Nemůže“. Poněvadž se tazatel opakovaně znovu a znovu zarputile ptal, proč nemůže, přednášející odpověděl: „Nemůže, protože to odporuje německým předpisům“, aniž by se alespoň minimálně pokusil o technické zdůvodnění. Obdobná snaha preferovat indikátory ČSN EN 834 a pomluvit MDM VIPA trvá i nadále, tentokrát prostřednictvím asociace ARTAV, která učinila před nedávnem dotaz na předpis EED, používaný v EU: „Je poměrové měření tepla na vratném potrubí v souladu s požadavky EED“? Odpověď opět rychlá, jednoduchá a intenzivně publikovaná: „Ne, toto nelze považovat za shodné s požadavky EED“, aniž by byly tyto požadavky fyzikálně doloženy. Navíc byli úředníci z MPO nařčeni z úmyslné preference denostupňových metod.
Poznatky o „odbornících“, pomlouvajících vše co bylo pro snížení energetické náročnosti v posledních letech v ČR provedeno s ohledem na povinnou instalaci zařízení pro měření, indikaci a registraci provedeno, případně je jmenovitě vyzvat k technickému prokázání, případně ověření jejich praktických zkušeností s poměrovým měřením a rozúčtováním v současné době je akutní, neboť nesmyslný rozsah náměrů v rozsahu nula až několik tisíc a úhrada dosahující až 200% průměrné hodnoty, se vyhláškou stává soudně nenapadnutelná.
Závěr.
Rozúčtování úhrady za vytápění jednotlivých bytů v centrálně vytápěných domech nebylo a není jednoduchou záležitostí. Opakovaná změna zákonů, vyhlášek a nařízení je toho důkazem. Proč mají tři za sebou uvedené články v názvu „Kladivo na čarodějnice“ má v minulosti svůj smysl v porovnání důsledků početně úzké skupiny aktérů na osudy těch nejzranitelnějších. Ve středověku byly za příčinu některých chorob, neúrody, špatného počasí a celé řady dalších problémů označovány a upalovány naprosto nevinné osoby, zpravidla ženského pohlaví. Analogickými subjekty jsou v rámci centrálně vytápěných domů uživatelé bytů, kterým je indikována několikanásobně vysoká spotřeba a jsou označováni za „plýtvače“, způsobující nadměrným větráním ztráty celého domu. Takto jednoduše se to dá vysvětlit, jako byly jednoduše vysvětleny důvody k historickému upalování čarodějnic, nad kterými se můžeme v současné době jen pousmát, přestože se odehrávaly velmi tragické osudy. Pochopit mechanizmus údajné nadměrné spotřeby tepla v některých bytech není jednoduché. Výrazně jednodušší je označit kuřáky, chovatele domácích mazlíčků, staré, případně nemocné lidi a všechny, kteří z různých důvodů mají potřebu intenzivnějšího větrání, případně vytápění za „plýtvače“ a legalizovat jejich exemplární postih, proti kterému neexistuje adekvátní obrana ani u soudu, neboť vyhláškou povolený rozsah je 200% průměru a nikoho nebude zajímat nepravděpodobná fyzikální realizovatelnost a z toho vyplývající rozpor s dobrými mravy. Je na MPO,MMR,MSP, poslanecké sněmovně a senátu, komu naslouchají, čí snahy respektují a co udělají se současnou vyhláškou č. 269/2015 Sb. §3 odst. 2.
Publikováno s laskavým svolením autorů:
Ing. Jiří Melnikov, STP Územní centrum Liberec
Ing. Petr Novotný, CSc., Technická univerzita v Liberci
Doc. Ing. Josef Patočka, CSc., jednatel firmy VIPA CZ s.r.o. Jablonec n. Nis.
