Jednou za rok se schází skupiny lidí, které v minulosti něco spojovalo a rádi v družné pohodě stráví několik hodin, věnovaných vzpomínkám na lepší nebo horší minulé zážitky. Pro některé to znamená přijet ze vzdálenějšího města nebo obce, pro někoho je to strávený den v místě bydliště. Ve všech případech je setkání zpravidla spojeno s dobrým jídlem a konzumací více či méně přiměřeného množství nápojů podporujících dobrou náladu. Úspěch každoročního setkání většinou závisí na jednom nebo několika organizátorech, kteří rozešlou pozvánky, zajistí příjemné prostředí v dobré restauraci a navrhnou přibližně program. Pravidelnou součástí bývá uvítání těch, kteří nejsou místní a celý rok se s nikým nesetkali. Po takové roční prodlevě je na místě provést několik přípitků věnovaných všem pozitivním změnám, které se staly během roku u jednotlivých účastníků, případně změnám, které se vztahují k celé skupině. Setkání probíhá vždy nerušeně ke spokojenosti všech účastníků. K tomu dopomáhá dobré jídlo a bezesporu i bohatá konzumace vhodných nápojů.
Po skončení každoročního setkání organizátoři navrhují způsob úhrady, který by měl vést ke spokojenosti všech účastníků. Před mnoha lety byla dohodnuta úhrada každého účastníka prostřednictvím stejného podílu na celkové útratě. Po krátké době se takový způsob rozdělování začal jevit jako nespravedlivý z důvodu poměrně rozdílné konzumace, zejména pokud se týká nápojů. Byl proto navržen a vyzkoušen způsob úhrady, který spočíval v oddělení konzumace jídla a konzumace nápojů. Konzumaci jídla měl každý zapsanou na svém konzumačním lístku a souhlasila se skutečností. U nápojů byla situace poněkud jiná. Konzumace nápojů většinou u jednotlivých účastníků nesouhlasila s cenou uvedenou na konzumačním lístku. To bylo způsobeno tím, že některé nápoje byly poskytovány všem účastníkům, nebo jen určitým skupinám účastníků, ale zápis na konzumační lístek by pořízen jenom těm, kteří nápoj objednávali. Takovýto zcela běžný a objektivně vzniklý nesoulad mezi konzumací a zápisem na konzumačním lístku byl příčinou poměrně živé debaty o způsobu úhrady. Podle zápisu na konzumačních lístcích se účastníci rozdělili na dvě výrazně odlišné skupiny. V první skupině byli ti, kteří podle konzumace zapsané na nápojových lístcích měli téměř nulovou spotřebu. V druhé skupině byli ostatní, ale i mezi nimi byl nezanedbatelný rozdíl. Někteří popíjeli jenom to, co jim bylo zapsáno na konzumační lístek, někteří však objednávali pro celý stůl, ale z toho sami zkonzumovali jenom část. Úhrada byla provedena tak, že každý zaplatil za jídlo i nápoje zapsané na vlastním konzumačním lístku. Také tento způsob úhrady se části účastníků jevil jako nespravedlivý, protože někteří vypadali podle úhrady téměř jako abstinenti, druzí naopak jako konzumenti neskutečného množství alkoholu. Prokazatelnou nespravedlnost měly zmenšit odhadnuté limity nejmenší a největší spotřeby prostřednictvím různých opravných, fyzikálně nedefinovaných koeficientů. Za přijatelný rozdíl bylo odhadem stanoveno, že rozsah úhrady každého účastníka bude 40 % od průměrné hodnoty. Dokonce padly návrhy, aby byl stanoven jen nejmenší limit ve výši 80% průměrné úhrady a horní mez vůbec neomezovat. Vzhledem k tomu, že tyto krajní meze přesahovaly reálné možnosti, neměly žádné opodstatnění a byly pouze odhadovány, dospěla postupně společnost k názoru, že spravedlivou úhradu pro všechny účastníky je možné zajistit jen pomocí objektivně měřitelných a kontrolovatelných hodnot, kterým by navíc každý rozuměl.
Především bylo stanoveno, že úhradu za jídlo každý zaplatí sám za sebe a k tomu bude přičten podíl nikoliv za zaplacené nápoje, ale podíl za zkonzumované nápoje vypočítaný z celkové úhrady všech účastníků. Způsob určení podílu na celkové spotřebě nápojů se stal zlatým hřebem zábavy na závěr setkání. Každý účastník vyjádřil svoji spotřebu nápojů prostřednictvím testovacího přístroje na alkohol. Součtová cena nápojů se vydělila součtem všech náměrů testovacího přístroje a násobila individuálním náměrem testovacího přístroje každého účastníka. Jednoduchá matematická trojčlenka pak vnesla do společnosti důvěru v určení spravedlivé úhrady za jídlo i nápoje a může být metodou pro spravedlivé rozdělení celkových nákladů mezi jednotlivé spotřebitele i pro jinou oblast lidské činnosti.
Pokud závěr článku připomíná čtenáři metodu rozúčtování celkových vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty, vyvinutou na Technické univerzitě v Liberci, aplikovanou na více než dvou milionech rozúčtování pod názvem VIPA, nemýlí se.
V Liberci 23. 02. 2014 Doc. Ing. Josef Patočka, CSc.
Poznámka k článku. K výpočtu celkových vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty však slouží mnohem složitější vzorec než je jen trojčlenka, neboť autor ve výpočtu zohlednil pokud možno všechny možné vlivy, kterými toto rozúčtování může být ovlivněno.
Najdou se však odborníci-umělci, kteří bez ohledu na podmínky řeknou, že vše řeší trojčlenka. “Vždyť je to tak jednoduché.“
